Autor: Fori
Žánr: trochu au
Beta-read: žádná
Forma: er
Počet slov: 1683
Přístupnost: asi jakákoliv
Poznámka: Vin a nová postava - Isaac
Vin ztěžka dosedl do
auta a bolestně vydechl. V puse cítil hořkou a nechutnou pachuť zvratků, ale
neměl sebou nic, čím by to dokázal zahnat. Navíc měl dojem, že cokoliv by
pozřel, okamžitě by to letělo ven jako ta pizza před chvílí. Udělal chybu, měl
té svini aspoň poblít boty, když už mu nedokázal zlomit ruku. Mario ho štval a
to, že ho složil na lopatky, ho žralo ještě víc. Sám sebe přesvědčoval, že
kdyby si ten bastard nezavolal ty svoje poskoky, nikdy by ho tak snadno
nesložil. Jenže nad tím už nemělo smysl přemýšlet, žebra ho bolela stejně jako
žaludek, ten možná ještě o něco víc. Seděl ještě dalších asi deset minut a
srovnával se s tím, co utržil. Na druhou stranu, chtěl Mariovi rozbít hubu a to
se mu víceméně povedlo. Minimálně na to, aby ty jeho šlapky viděly, že někdo
jejich velkému šéfovi rozbil držku. Jak dopadl ten někdo, to už je zajímat
nemuselo, ale on se nemínil jen tak smířit s tím, co o něm Mario roznáší.
Ostatně ho na to upozornil a hodlal svého slibu dostát. Rozjel se rovnou na
výpadovku k Bronxu. Musel se pousmát tomu, jak se Mario úzkostlivě vyhýbal
tamním ulicím, aby ho náhodou nenašel Isaac.
Byl to asi
čtyřicetiletý černoch s nějakými dvěma metry, který na Maria měl pifku od
chvíle, co se dozvěděl, že mu dělá do jeho kšeftů. Vytočil ho tím natolik, aby
si dal tu práci a uzavřel mu obchodní cesty po celém okresu. A nejen to,
poštval na něj prakticky celé místní podsvětí, vlastně nebylo překvapivé, že
měl Mario z Bronxu stažený zadek. Isaac nebyl jen pasák. Točil porno pro mexický
trh, kšeftoval s drogami a patřil k těm místním velkým rybám. Vinny
by se tam vlastně vůbec neodvážil vydat, kdyby nad ním tenhle týpek nedržel tak
trochu ochrannou ruku. Neměl s ním kdoví jak přátelské vztahy, ale dali by
se označit jako obchodně dobré. Vzájemně se respektovali a Vinny mu uznával
veškerou autoritu, aniž by se musel kvůli tomu přemáhat. To mu zajišťovalo
relativně bezpečný vstup do těchhle ulic. Nebyl to jeho rajon a nebyl vítán,
což by mu byl jinak kdokoliv z místních ochoten ukázat bez ohledu na to, že byl
Lucasův člověk. Nebo vlastně už nebyl. Vin se hořce usmál. Teď už nad ním Lucas
ruku držet nebude, bude to mít zas o něco těžší a bude na tyhle věci sám.
Povzdychl si a motal
se v síti ulic, aby se dostal do staré továrny, kde se většinou jeho cíl
pohyboval přes den. Nakonec zaparkoval kousek od vchodu a prošel do útrob staré
a zdánlivě liduprázdné továrny. Nehledal ho, věděl, že Isaac si ho velmi brzy
najde sám, už párkrát tu byl a ve všech případech se mu majitel objevil rovnou
za zády, zcela nepozorován. Celý prostor před továrnou i v těchhle
chodbách monitorovaly kamery, kterým nemohlo utéct vůbec nic, Vinny si neuměl
představit možný slepý úhel, kudy by se sem dalo projít nepozorovaně. Zanedlouho
za sebou opravdu uslyšel cvaknout pojistku pistole. Zarazil se a ruce zvedl
nahoru ve vzdávajícím gestu. Tušil, že osoba za ním na něj sice přímo nemíří,
ale je ochotná ho na místě zastřelit, kdyby udělal nějaký neočekávaný nebo
prudký pohyb. Skousnul si pochroumaný ret a ušklíbl se bolestí, zapomněl, že je
mírně od krve. Přes vztek to zapomněl řešit.
„Co tu hledáš,
Vincente?“ zeptal se hrubý, ale ne neurvalý hlas kousek za jeho zády, nešlo si
ho splést.
„Tebe, potřebuju
s Tebou mluvit,“ odvětil klidně a velice pomalu se otočil, nedávaje ruce
dolů. Nemýlil se. Hromotlucký černoch v džínách a košili stál kousek od
něj a pistoli měl skloněnou, nicméně stále odjištěnou. Krátké kudrnaté vlasy,
temné oči a podezíravý výraz, takový Isaac byl od chvíle, co ho Vinny poznal,
pořád stejný.
„Dobrá, vyndej ven
kapsy a obsah polož vedle sebe na ten barel,“ oznámil mu chladně a bez hnutí ho
sledoval. Možná by to všem jiným a neznámým přišlo až paranoidní, ale vlastně i
tohle k Velkému černochovi prostě patřilo tak dlouho, jak ho Vinny za ta
léta znal. Neměli spolu konflikty, ale přesto musel vyndat kapsy, pokud
s ním chtěl mluvit o samotě. Možná to byla přirozená paranoia tohohle
chlápka, možná si jen vypěstoval za ta léta konfliktů a napadení přirozenou
nedůvěru vůči všem, včetně těch, kteří by proti němu teoreticky nic mít neměli.
Jenže Isaac nevěřil nikomu, jen sobě, své pistoli a svému kamerovému systému.
„Jasně,“ zamručel a
pomalu sáhl jednou rukou nejdřív do levé kapsy kalhot, zatímco druhou ruku
nechával nahoře a vyndal boxer, cigára a zapalovač, celé to položil na místo,
které mu jeho protějšek určil. Pak ruce vyměnil a druhou rukou vyndal
z pravé kapsy klíče, mobil a vystřelovací nůž, až potom si dovolil dát obě
ruce k tělu a obrátit kapsy naruby, aby mu dokázal, že nic jiného u sebe
nemá. Nepovažoval za nutné ukazovat i obsah zadní kapsy s penězi a
doklady, Isaac proti tomu nejspíš nic nenamítal, jen přeletěl věci pohledem a
pozvedl obočí na ten nůž, než ho sbalil k sobě spolu s boxerem a
pistoli zajistil, načež jí schoval dozadu za opasek. S věcmi zamířil boční
chodbou ke své pracovně, očekávaje, že ho Vinny nejspíš bude následovat, což
také učinil potom, co si sesbíral zbytek věcí.
„Vypadáš, že Tě
někdo zmaloval,“ zkonstatoval černoch cestou a hodil po své návštěvě okem,
zatímco byl následován do své kanceláře, kde Vinovi nabídl židli proti té své
za stolem, na kterou se sám posadil a jeho boxer i nůž odložil vedle sebe,
dostatečně daleko od vlastníka těch předmětů. Pracovna byla dost strohá,
vlastně v ní jiný nábytek nebyl kromě pár běžných kancelářských věcí na
stole, nešlo ani o velkou místnost, oproti areálu továrny to byl kumbál.
„To vypadám tak
zle?“ zabručel Vin nelibě, zatímco se posadil proti němu a založil ruce na
prsou. Trochu bledý, vypadal, že ta vržená šavle u Mariovy ulice nemusela být
dneska poslední. Povzdychl si na svůj stav, docela nerad by házel další, i když
už byl žaludek výrazně klidnější, než když usedal do auta. „Měl jsem menší
potyčku s Mariem,“ přiznal nakonec a neuniklo mu, jak výraz jeho protějšku
viditelně ztvrdl.
„Slyšel jsem, že
vykládá něco o Tvém zboží,“ připustil po chvíli, poněkud ostřeji než by asi sám
chtěl, jenže ten vylízanej parchant mu pil krev už hodně dlouho. „Ale slyšel
jsem, že jsi mu sebral děvku, proč?“ optal se náhle a opřel se rukama o stůl,
Vincenta sledoval zaujatě, vlastně si tu fámu nebyl schopný přebrat tak, aby
pochopil její význam. Přece jen, Vinny se do podobných praktik nepletl, takže to
bylo přinejmenším zvláštní.
Ve Vinově tváři se
okamžitě po té otázce objevil škleb, možná trochu uražený. „Nesebral jsem mu
děvku, chtěl toho kluka oddělat, prostě jsem mu zachránil prdel a dostal ho
pryč od chlapa, co chtěl jeho hlavu na talíři s pepřem, co je na tom?“
zavrčel podrážděně a poposedl na židli, po smířlivém a skoro otcovském
pohledu Isaaca ale zkrotl a sklonil krátce pohled jako přistižený kluk, který
byl právě přistižen při tom, jak říká neslušné slovo.
„Stává se
z Tebe trochu lidumil, nemyslíš?“ broukl a pátravě si ho prohlížel. Jeho
odpověď mu ale svým způsobem nic nového nepřinesla, pořád tomu nerozuměl. Proč
riskoval? Proč toho kluka zachraňoval? Byl to jen čin zločince, co si potřebuje
trochu vyčistit svědomí záchranou beztak nezachranitelného dítěte? Musel přece
vědět, že ten kluk se na nohy nepostaví a nezačne líp ani v jiném městě,
tak proč? Co mu dal lepšího? Byl o dost let starší než on, ale jeho činu přesto
nerozuměl. Zvlášť v kontextu, jak moc mu to znepříjemnilo situaci, a to
nejen v obchodě. S Lucasem nekomunikoval, ale uměl si představit, že
mu za takovou sólovou šílenou akci určitě nepoděkoval.
„Nestává a neřeš to,
prostě jsem to nedělal na just Mariovi, bylo to rozhodnutí, který jsem udělal na vlastní pěst a udělal bych ho klidně znovu, i když… to je prostě jedno,
nepřišel jsem za Tebou pro radu o tom, že nemám zachraňovat děvky a strkat
frňák tam, kde nemá co dělat. Potřeboval jsem to udělat, to je celé a teď
potřebuju, abys ty udělal něco pro mě,“ tolik slov najednou snad ještě Velkému
černochovi nikdy neřekl. Neměl by s ním tak mluvit, ale to téma ho
dráždilo, neustále na to od rána narážel a přivodilo už mu to dost potíží,
nechtěl už se k tomu vracet a rozebírat, proč toho kluka zachránil. Nikdo
by to z nich nepochopil, tím si byl jistý. Lucas ani Marcus, natož ten,
před kým seděl. Navíc tomu se zpovídat přece ze svých činů nemusel.
V nahněvanosti ho utlumil až výraz protějšku, který už mírně opustil
původní shovívavost a vynutil si, aby odsunul pohled do boku a vydechl
slabé „Promiň.“
„Co potřebuješ ode
mě?“ omluva mu zřejmě postačila a vrátil se k tomu, co od něj vlastně
chtěl.
„Abys trochu zčeřil
vody u Mariových kurev, aby se zaměřil víc na svoje kšefty a nesral se do těch
mých.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože na něj máš
pifku už jak dlouho.“
„Přinese mi to jen
problémy, vyhlásim tím válku a o tu teď nemám zájem.“
„Já nechci žádné
velké akce, jen zčeřit tu klidnou vodu v jeho rybníku.“ Vinny se na Isaaca
zahleděl s nadějí, doufal, že mu pomůže v jeho osobním souboji proti
tomu parchantovi, který mu dost podělal vlastní byznys.
Trvalo nějakou dobu,
než se Isaac uráčil přijít s odpovědí. „Dobrá, pomůžu Ti, ale řekni mi
ještě jednu věc,“ odvětil klidně a znovu se na Vincenta zahleděl s jistou
zvědavostí a pátravostí.
„A to?“
„Proč nežádáš pomoc
od Lucase?“
„Protože jsem
s ním dneska ráno rozvázal spolupráci, než jsem jel rozbít hubu tomu
sráči,“ odvětil s překvapivým klidem, zatímco jeho protějšek jen přikývl,
Vin ho evidentně nepřestával překvapovat.
„Těžký den,“ odtušil
na jeho vysvětlení a po stole k němu přistrčil věci, které mu sebral.
Jasné znamení, aby už odešel a Vinny pochopil. Sebral si boxer i nůž, rozloučil
se a vydal se na cestu domů.
Musel si vydechnout
a odpočnout po těch pár ranách, které utržil, a to nejen od Maria, byl však za Isaacovu
přislíbenou pomoc rád. Začal věřit, že to sám na vlastní pěst zvládne i bez
Lucase. Nebyl přece blbej.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře!